Legionářská nemoc – nákaza, průběh a léčba onemocnění

Legionella pneumophila, až do roku 1977 neznámá baktérie, je původcem choroby, jejíž rozvinutá forma může vést k závažným stavům, kómatu ba dokonce i ke smrti. Úmrtnost se pohybuje mezi 5 až 15 %.

Legionářská nemoc, jak bylo onemocnění později pojmenováno, je snadno zaměnitelná s jinou plicní chorobou. Nemívá specifické znaky, podle kterých by se dala jednoznačně určit. Inkubační doba je 2 až 10 dnů (ale může být i delší) a první příznaky se podobají obyčejné chřipce.

Kde a jak se lze nakazit

V přírodě (rybnících, nádržích a prameništích) člověka neohrozí, protože se nedokáže namnožit do koncentrace, jež by byla schopná vyvolat onemocnění. Velmi dobře se však přizpůsobila antropogennímu prostředí. Rizikovými místy výskytu legionelly jsou rozlehlé budovy protkané spletitou sítí ventilačních a potrubních systémů – hotely, akvaparky, nemocnice nebo kanceláře. Bylo popsáno něco přes 50 druhů legionell, ale Legionella pneumophila je nejčastějším původcem onemocnění lidí (v 80 až 90 % případů).

Legionella se celosvětově šíří všude, kde je voda nebo vodní pára. Štíhlé bakterie Legionella se lehce přichytí na kapičky vody a po vdechnutí aerosolu se spustí infekce. Aby se onemocnění rozvinulo musí se dostat právě do plic. Při napití kontaminované vody je riziko výrazně snížené.

V plicích ji pohltí specializované bílé krvinky – makrofágy, v nichž se začne pomnožovat. Funkcí makrofágů v organismu je vstřebávat cizorodé elementy, a v případě legionelly tak makrofág sám přispěje ke své destrukci. Postiženému člověku během 2 dnů vzroste teplota a začínají se objevovat následující příznaky:

• Únava
• Nevolnost
• Suchý kašel
• Zvýšená teplota
• Průjem

U pacientů, kteří jsou hospitalizováni pro jiné onemocnění představuje riziko například napojení na umělou plicní ventilaci.

Postupující zánět způsobuje, že se plicní sklípky (alveoly) začnou vyplňovat tekutinou. Dýchání se stává čím dál víc obtížnějším, a tkáně jsou proto nedostatečně zásobovány kyslíkem.

Krevní testy odhalí zvýšenou sedimentaci a přítomnost c-reaktivního proteinu (protein, jehož koncentrace v krvi se zvyšuje při většině bakteriálních infekcí). Nemoc se těžko odlišuje od běžného zápalu plic, musí se proto provést test na přítomnost protilátek. Problém je, že se protilátky tvoří pozdě – za 2 až 3 týdny po nakažení, tudíž testy nemusí být spolehlivé a neodhalí onemocnění včas.

Projevy legionářské nemoci

Někdy legionelóza proběhne bezpříznakově nebo jen v podobě lehčí formy, jejíž příznaky se příliš neliší od jiného respiračního onemocnění (Pontiacká horečka). Z člověka na člověka se legionella nešíří. Na druhou stranu je diagnostika usnadněná skutečností, že legionářská nemoc propuká převážně v epidemiích. Onemocní-li větší množství lidí, kteří navštívili stejný bazénu, nocovali ve stejném hotelu či debatovali v jednom sále, pak lékaři neváhají zahájit okamžitou léčbu.

Při vypuknutí epidemií se nasazují speciální zařízení – generátory chlordioxidu, které legionelly spolehlivě inaktivují.

Generátor chlordioxidu Euroclean OXCL BLUE pro odstranění legionell

Diagnostika onemocnění

• Identifikace protilátek v moči nebo sputu (nezachytí onemocnění včas)
• Kultivace (zabere až 10 dní)
• Kontrola hodnot jaterních enzymů

U zvlášť vnímavých nebo imunitně oslabených lidí může dojít k rozvinutí systémových onemocnění, při nichž jsou příznaky závažnější. Zahrnují následující stavy:

• Narušení koordinace pohybů a poruchy orientace
• Zvracení
• Neurologické problémy
• Třes
• Zánět osrdečníku

V nejtěžších případech, kdy postižený vykašlává hlen s příměsí krve hrozí riziko selhání ledvin a jater. Na rentgenových snímcích jsou čitelná zánětlivá ložiska, která se mohou tvořit v celém organismu.

Kdo je nejvíce ohrožený?

• Lidé chronicky nemocní s poruchami imunity
• Kuřáci
• Diabetici
• Pacienti s poruchou funkce ledvin
• Lidé starší 60 let

Vstupní branou do těla jsou pro legionellu plíce. U kuřáků je šance onemocnět legionářskou nemocí několikanásobně větší než u lidí, kteří na této droze závislí nejsou.

Zajímavé je, že se dvakrát častěji nakazí muži než ženy a jen vzácně onemocní lidé mladší 20 let. Odhaduje se, že v populaci je k legionellám vnímavých asi 5 % lidí.

Léčba a možné následky

Legionellóza se léčí antibiotiky, která se při těžkých stavech podávají nitrožilně, po dobu až 4 týdnů. Zabírají antibiotika ze skupiny makrolidů (azithromycin) a chinolonů (moxifloxacin, gemifloxacin, ciprofloxacin). Stejně účinný je i tetracyklin nebo trimetoprim. Penicilin vhodný není, protože legionella produkuje enzym β-laktamázu, jenž ho dokáže rozložit.

Někdy se legionella zvládne antibiotikům úspěšně vyhýbat díky schopnosti vegetovat uvnitř makrofágu. Makrofág jí slouží jako ochranný štít. Přežít v něm dokáže, protože se umí vyhýbat váčkům s enzymy, které makrofág produkuje, a které by ji jinak rozložily. K tomu jí slouží komplex mnoha proteinů označovaný jako „sekreční systém“.

Při zanedbání léčby nemoci hrozí zánět pohrudnice. Mezi nejčastější trvalé následky patří zapouzdření zánětlivých míst – původní měkká tkáň je nahrazena vazivem.