Legionella, známá také jako původce tzv. legionářské nemoci, v posledních letech v České republice nabývá na významu. Z počátečních 213 případů v roce 2018 se jejich počet vyšplhal až na 620 v roce 2024. Tento prudký nárůst vyvolává řadu otázek o tom, jak se bakterie šíří, co způsobuje její rostoucí výskyt a jaké kroky je nutné podniknout k omezení hrozby pro zdraví obyvatel.
Legionella je zároveň ukázkou složitého propojení biologie, technologií a lidského faktoru – ať už jde o způsob využívání a údržby vodních a klimatizačních systémů, nebo o postoj jedince i společnosti k úsporám a bezpečnosti.
Co je legionella a jak se dostává k člověku
Rod bakterií Legionella se běžně vyskytuje v přírodních vodách – v jezerech, řekách a rybnících. Přirozeně zde žijí v nízkých koncentracích, aniž by představovaly významnější riziko pro člověka. Problém nastává v okamžiku, kdy se bakterie dostanou do umělých vodovodních systémů, kde mají vhodné podmínky k rychlému množení. Nejcitlivější teplotní rozmezí, v němž se legionella aktivně množí, je mezi 20 a 45 °C.
Typická místa: Ohřívače vody (bojlery), tepelná čerpadla, klimatizační a chladicí věže, sprchové hlavice, vířivky či venkovní fontány vytvářejí teplý, stojatý a často špatně dezinfikovaný prostor.
Způsob nakažení: K přenosu na člověka dochází vdechnutím aerosolu obsahujícího bakterie. Voda se rozptýlí do jemných kapének, které snadno proniknou do plic. Přenos z člověka na člověka prakticky nebyl zdokumentován, klíčovou roli proto hraje především dezinfekce a kvalitní správa vodních systémů.
Prudký nárůst případů: fakta a příčiny
Záznamy výskytu legionelly v ČR ukazují pozoruhodný vývoj:
zdroj: SZÚ
Tento téměř trojnásobný nárůst ve srovnání s rokem 2018 je alarmující. Výzkumy a odborné analýzy přitom ukazují několik hlavních faktorů, které se nejspíše podílejí na relativně rychlém šíření bakterie:
Snižování teploty vody kvůli úsporám energie: Ve snaze redukovat náklady na ohřev vody majitelé objektů často udržují vodu v bojlerech na teplotách nižších než 60 °C, což je horní hranice, při které legionella hynou.
Delší odstávky a nepravidelné využívání budov: Mnoho podniků, škol, hotelů či státních institucí se od vypuknutí pandemie a při častých režimech „home office“ či prázdninových provozech potýká s delšími přestávkami v odběru vody. V klidovém či stagnujícím prostředí se bakterie množí daleko rychleji.
Lepší diagnostika a osvěta: Lékaři dnes častěji vyšetřují pacienty s atypickými zápaly plic i na Legionellu, a čím více se testuje, tím vyšší je počet odhalených případů.
Sezónnost, chování bakterie a měsíční rozložení
Zvýšený počet případů se často vyskytuje od jara do konce léta. Během teplých měsíců se totiž:
- Snadněji udržuje příznivá teplota vody v rozvodech (20–45 °C).
- Častěji využívají klimatizační zařízení, letní koupaliště a wellness, kde může aerosol obsahovat legionellu.
- Více cestuje, lidé pobývají v hotelech, kempech či lázních, kde ne vždy panují dokonalé hygienické podmínky.
Toto sezónní rozložení navíc potvrzuje, že aktivní životní podmínky pro legionellu jsou spjaty s vysokými teplotami a vyššími nároky na chlazení a cirkulaci vody.
Ohrožení lidé: věk i zdravotní stav
Ačkoli legionella představuje riziko pro každého, někteří lidé jsou náchylnější:
- Senioři: Čím vyšší je věk, tím častěji se setkáváme s oslabenou imunitou a chronickými onemocněními. V datech lze vypozorovat, že do věkové skupiny 60–69 a 70–79 spadá téměř polovina všech nově zjištěných případů.
- Chronicky nemocní: Pacienti se srdečními, plicními či ledvinovými obtížemi, lidé s cukrovkou nebo s onkologickými onemocněními jsou ohroženi více.
- Kuřáci a alkoholici: Epidemiologické studie ukazují, že kuřáci mají 2-4× vyšší riziko rozvoje legionářské nemoci oproti nekuřákům. Konzumenti alkoholu s vyšší mírou příjmu alkoholu jsou v rizikových skupinách pro všechny typy pneumonií, včetně těch způsobených Legionellou.
Zvláštním rysem je, že u zdravých a mladších jedinců může nemoc proběhnout relativně mírně nebo s příznaky chřipky, což vede k občasnému podcenění rizika a zanedbání ochranných či preventivních opatření.
Jak a kde se nejčastěji nakazíme
- Sprchování a vířivky: Sprchové hlavice a vířivky mohou být doslova „rájem“ pro legionellu, pokud se voda nedostatečně vyměňuje a dezinfikuje.
- Klimatizace a chladicí věže: Systémy pro chlazení zejména ve velkých budovách, průmyslových provozech nebo nemocnicích mohou být zdrojem rozsáhlých ohnisek, neboť aerosol se šíří do okolního prostředí.
- Lázeňská zařízení a hotely: Vířivky, bazény, ale někdy i obyčejné koupelny poskytují legionelle vhodné podmínky pro přežití. Proto musí provozovatelé dbát na pravidelnou údržbu i při nižším provozním vytížení.
Preventivní opatření a metody, jak snížit riziko
Pro minimalizaci výskytu legionelly v člověkem vytvořených systémech slouží několik osvědčených metod:
- Udržovat dostatečnou teplotu: Vzduchotechnika a vodní rozvody by měly být nastaveny tak, aby se voda ohřívala na minimálně 60 °C.
- Pravidelný proplach potrubí: Zejména když víme, že objekt nebyl delší dobu obýván či využíván, je klíčové pustit vodu (teplou i studenou) na delší dobu, aby se odplavil biofilm a zbytky stojaté vody.
- Tepelné šoky: Cílené zahřátí vody v rozvodech na 70 °C po dobu nezbytnou k likvidaci bakterií.
- Mechanické čištění: Pravidelná výměna či čištění sprchových hlavic a potrubí minimalizuje kritická místa, kde se mohou bakterie usazovat.
- Chemická dezinfekce: Běžné chlorování neposkytuje vždy dostatečně hluboký zásah do biofilmu. Významnou roli proto nabývá dezinfekce vody oxidem chloričitým (ClO₂), který dokáže efektivně pronikat strukturou biofilmu a ničit bakterie včetně legionelly.
Oxid chloričitý (chlordioxid) je citován jako jeden z nejslibnějších a nejúčinnějších dezinfekčních prostředků pro vodní systémy. Na rozdíl od klasického chloru je stabilnější, proniká i do vrstvy slizovitých nánosů (biofilm) a po své reakci nezanechává tolik vedlejších sloučenin, které by mohly ovlivňovat chuť či zdravotní nezávadnost vody.
Zamyšlení: pozvolné ohrožení vs. lidská povaha
Na fenomén legionelly se můžeme podívat i jako na střet dvou základních lidských tendencí: potřeby pohodlí a úspor na jedné straně a obav z ohrožení lidského zdraví na straně druhé.
- Komfort a energetické šetření: V moderní době čelíme neustálé výzvě, jak uspokojit rostoucí nároky na pohodlí (teplá voda kdykoli, chladné prostředí v parném létě), a přitom snižovat účty za energie. Lidská vynalézavost a moderní technologie nás posouvají stále dál, ale ne vždy zcela zvažujeme možná rizika.
- Pomalé, skryté hrozby: Legionella nepatří mezi mediálně tak sledované nemoci jako chřipka či covid-19. Přesto je reálným nebezpečím, které může v tichosti nabývat na síle a udeřit tam, kde to nejméně čekáme – třeba přímo ve vlastní sprše.
- Vzájemná provázanost: Každá budova, rozvod či sprcha je součástí většího systému. Naše rozhodnutí o tom, zda a jak ušetříme na teplotě vody, se tak může projevit nejen u nás doma, ale například i v hotelu, nemocnici či sousedním domě. Odpovědná údržba systémů je tedy určitou formou společenské smlouvy.
Z tohoto širšího pohledu se legionella stává důkazem, že lidská touha po zjednodušení a komfortu naráží na přírodní zákonitosti a biologickou realitu. Musíme proto neustále hledat rovnováhu mezi šetrností a bezpečností, abychom zajistili, že pokrok nevytvoří další skryté hrozby pro zdraví populace.
Závěr
Statistika nárůstu případů legionářské nemoci ukazuje, že situaci nelze brát na lehkou váhu. Z původních 213 případů v roce 2018 se během šesti let vyšplhal počet na 620, což znamená, že šíření bakterie Legionella dostává v ČR stále reálnější obrysy. Nejvíce ohroženou skupinou jsou senioři, lidé s oslabenou imunitou a pacienti s chronickými nemocemi. Přesto se nemoc může objevit prakticky u každého, a proto je nezbytné dbát na správnou údržbu a dezinfekci vodních systémů. Klíčové je udržovat dostatečně vysokou teplotu vody, provádět tepelné šoky a snažit se v rozvodech eliminovat biofilm, v němž bakterie nachází útočiště.
V boji proti legionelle přitom přibývá argumentů pro použití oxidu chloričitého, který je považován za velmi účinný a moderní dezinfekční prostředek schopný pronikat do hlubokých vrstev biofilmu.
Stejně důležitá je i osvěta mezi obyvateli a pravidelné kontroly ve veřejných provozech. Legionella nám nakonec pokládá otázku, jak dalece jsme ochotni přizpůsobit své návyky a investovat do ochrany zdraví. Je to paradox – součást každodenního života (ohřev vody, klimatizace, veřejné koupele či vířivky) může v sobě skrývat nebezpečí, které však lze při zodpovědném přístupu a důkladné péči minimalizovat.
