Problém s legionellou stále častěji řeší chemikálie zvaná chlordioxid

,

Od roku 1976 bylo identifikováno na 50 druhů a 70 sérotypů této nebezpečné bakterie, kterou v České republice každoročně onemocní několik desítek lidí.

Legionella pneumophylis je bakterie, která žije a množí se ve vodním prostředí při optimální teplotě 25 – 50°C. Obvykle žije v tzv. mrtvých koutech potrubí nebo pod úsadami na vnitřních stěnách potrubí nebo zásobníků, které se vytváří z oxidů železa a vodního kamene.

Rizika nákazy

Pro většinu lidí nepředstavuje legionella vážnější nebezpečí. Jiná situace je ovšem u jedinců se sníženou imunitou. Rizikové jsou zejména skupiny starších občanů, malých dětí, či senioři oslabení nějakou vážnější nemocí, nebo lidé v pooperačním stavu. Má-li člověk oslabený imunitní systém, může po vniku bakterie do organismu dojít k rychlému rozvoji zánětu plic, který může končit i smrtí.

legionella pneumophilla

Ilustrace – Legionella pneumophila

Typickými místy nákazy jsou umývárny, koupelny a bazény v nemocnicích, hotelích, ale i v domácnostech. Zejména domácnosti s dálkovým ohřevem teplé užitkové vody. Zdrojem nákazy je ve většině případů právě teplá voda. Nebezpečím pro oslabeného člověka je vdechnutí aerosolu kontaminované vody např. při sprchování.

Pomáhá periodická dezinfekce

Přestože existuje řada preventivních opatření, která pomáhají množení legionell předcházet, pro úplnou eliminaci a mnohdy ani pro udržení povolených limitů stanovených vyhláškou č. 252/2004 Sb., to většinou nestačí.

Příklady preventivních opatření: Hydraulicky vyvážený teplovodní systém, teplota vody 55 – 50°C, tepelná izolace potrubí studené vody, vyloučení tzv. mrtvých koutů potrubí, pravidelné čištění různých sítových a vložkových filtrů.

Na řadu tedy přichází chemie. Bohužel i tam, kde již proběhla dezinfekce legionelly, se bakterie dřív nebo později objeví znovu. Pro dlouhodobý účinek je nutné vodovodní systém dezinfikovat opakovaně. Ideálním řešením je přidat do systému zařízení, které přesné množství chemikálií do vody dávkuje nepřetržitě a to v závislosti na průtoku vody.

Chlordioxid na vzestupu

V minulosti se pro dezinfekci vodovodních systémů nejvíce používal chlór, který je poměrně levný. Dezinfekce chlórem přináší bohužel i nevýhody včetně tvorby toxických Trihalomethanů (THM). Chlór v plaveckých bazénech způsobuje svědění kůže, pálení v očích a způsobuje známý a nepříjemný zápach. Jako alternativa se někdy používá další sloučenina chlóru monochloramin, který je stabilnější než chlór, nezpůsobuje zápach, ale vodu zabarvuje do zelena. V nerozlehlých systémech lze použít i velmi silný oxidant ozon. Ten se ale velmi rychle rozkládá a neproniká do odlehlejších koutů, kde se právě biofilmy, ve kterých se bakterie množí, tvoří.

generator chlordioxidu

Příklad generátoru chlordioxidu v provozu

Na popularitě stoupá Oxid chloričitý (chlordioxid), který se začal ve velkém používat v 90.tých letech minulého století a stále častěji, pro své výhody, nahrazuje chlor. Chlordioxid lze dávkovat do studené i teplé vody a vykazuje prodloužený reziduální účinek.
Chlordioxid proniká i do biofilmů a do odlehlých částí systému, kde voda příliš necirkuluje, odstraňuje inkrusty v rozvodech a je vysoce účinný proti různým typům mikroorganismů i při velmi nízkých koncentracích.

Hlavní výhody dezinfekce vody chlordioxidem

  • nevznikají THM, netvoří se chlorfenoly
  • nereaguje s amoniem a aminosloučeninami
  • jeho oxidační a dezinfekční účinek nezávisí na pH vody
  • vykazuje vysokou účinnost vůči spórám, virům a řasám
  • zlepšuje organoleptické vlastnosti upravované vody
  • vykazuje oxidační vlastnosti vůči Fe a Mn
  • proniká i do biofilmů

Chemikálie se vyrábí vždy přímo v místě spotřeby a to za pomocí speciálních generátorů chlordioxidu , které do vody dávkují přesně odměřenou dávku, která je závislá na průtoku vody. Chlordioxid je tak vždy čerstvý a maximálně účinný.

Zanechte komentář

Váš email nebude zveřejněn. Povinné pole jsou označené *