K detekci legionell se dnes používá řada metod, které se navíc pro jistotu kombinují. Nejčastěji se jedná o kultivaci či detekci močového antigenu. Dále přímá imunofluorescence, detekce nukleových kyselin a detekce specifických protilátek v séru. Laboratorně se může vyšetřovat různý klinický materiál, např. respirační sekret, sekret z bronchoalveolární laváže, z krve nebo moči. Samozřejmě také sputum.
Kultivace by měla být provedena vždy za předpokladu, že došlo k hospitalizaci pacienta s pneumonií s nejasnou příčinou. Díky pozitivní kultivaci je šance identifikovat zdroj nákazy a zamezit jeho šíření.
Kultivace
Základní metoda pro určení přítomnosti legionell, která umožňuje molekulární typizaci. Bakterie se nechají růst v půdách s vysokým obsahem aktivního uhlí, jenž je ochraňuje před detoxikací peroxidů v půdě a vznikající oxidací z cysteinu. Vhodná je půda obsahujicí aktivní uhlí, pyrofosfát železitý a L – cystein, který je pro růst bakterií důležitou aminokyselinou. pH půdy je nutné udržet v hodnotách 6,90 -7,0. Kultivované misky se inkubují při teplotě 36 +/-1 °C po dobu 7 dní. Nejvhodnější materiál pro izolaci legionell je sputum z dolních cest dýchacích, ale lze použít i jiné materiály. Kolonie bakterií jsou velké asi 1mm, ale po víc dnech se zvětšují. Okraje kolonií často vykazují modrou, zelenou nebo červenou autofluorescenci, díky které je možné rozpoznat různé druhy legionell.
Detekce močového antigenu
Vhodná metoda k včasnému určení diagnózy. Princip metody je založen na využití
imunoanalýzy ELISA. Moč pacienta obsahuje specifický antigen, jenž lze prokázat přibližně po třech dnech od prvotních příznaků. V těle může tento antigen setrvat i několik týdnů. Díky této metodě je možné nasadit antibiotika pro léčbu velice rychle. Ke stanovení L. pneumophila jsou i dostupné soupravy, které umožní stanovení antigenu během 15ti minut.
Bohužel nestanoví část ostatních legionelóz jiného druhu a tak je vhodné metodu kombinovat ještě s jinými.
Přímá imunofluorescence
Metoda, která byla jako první používána k detekci legionel v plícní tkáni a respiračních sekretech. Bakterie mohou být detekovány i po několika dnech zahájení antibiotické léčby. Výsledek je k dispozici rychle – do čtyř hodin.
Tato metoda je také využívána k přesné identifikaci kmenů bakterie. Fluorescenčně značené protilátky jsou k dispozici pro L. pneumophila a některé další druhy.
Detekce nukleových kyselin pomocí PCR
PCR (polymerase chain reaction) je jedna z mála metod k detekování infekce legionellou všemi známými kmeny této bakterie. Tato metoda má má stejnou, možná i vyšší citlivost na detekci legionelly z dýchacích cest. Tato metoda se dá použít v reálném čase a má úlohu objasňující a zpřesňující.
Sérologie
Metoda zabývající se průkazem specifických protilátek a antigenů pomocí sérologických metod. Při detekci legionářské nemoci je využíván lidský imunoglobulin IgA, IgG a IgM. Tyto protilátky mohou reagovat s antigenem u L. pneumophila. Detekce imunoglobulinu IgM je využívána při infekční sérologii, protože IgM se objeví v průběhu nemoci. Přesto je ale IgM nespolehlivý marker pro měření akutní infekce, protože protilátky IgM mohou přetrvávat delší dobu.
Tato metoda je považována za méně spolehlivou a může trvat i několik týdnů než dojde k sérokonverzi nebo-li zvýšení protilátek.
