Prevence a řešení
Legislativa & limity
Legislativa týkající se výskytu Legionelly v teplé vodě v České republice je upravena vyhláškou č. 252/2004 Sb., která stanovuje hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu. Podle této vyhlášky platí následující limity pro bakterii Legionella pneumophila v teplé vodě:
- 0 KTJ/100 ml pro oddělení zdravotnických zařízení s pacienty se sníženou imunitou (např. transplantační oddělení, nedonošenecká lůžka, ARO, dialýza, onkologie, hematologie, JIP)
- 100 KTJ/100 ml pro ostatní zdravotnická zařízení, ubytovací zařízení (hotely, penziony) a sprchy ve veřejných bazénech a koupalištích.
Pro ostatní objekty, jako jsou bytové domy, není stanoven závazný limit, ale doporučuje se usilovat o co nejnižší koncentraci legionelly prostřednictvím vhodných technických a provozních opatření.
Množení a přežití v rozvodech vody
Legionelle se v rozvodech daří při teplotách 25–45 °C, pod 20 °C neroste, nad 50 °C růst zpomaluje a nad 60 °C umírá. V potrubí se usazuje do biofilmu – chráněné vrstvy mikroorganismů, organických zbytků a minerálů – kde odolává většině dezinfekcí a vyšší teplotě. Přežívá uvnitř améb, které ji chrání a zásobují živinami. Uvolní se do vody, když améba zemře.
Rizikem jsou mrtvá ramena a málo používaná místa, kde voda stagnuje a ztrácí dezinfekční účinek. V usazeninách (železo, vodní kámen) nachází další živiny a často koexistuje s jinými bakteriemi.
Při stresu přechází do VBNC stavu, kdy je neviditelná běžnými metodami, ale po zlepšení podmínek se opět aktivuje.
Prevence Legionelly v rozvodech vody
Prevence legionelly v rozvodech vody vyžaduje kombinaci technických, provozních a hygienických opatření. Klíčové je udržovat správné teploty – teplá voda by měla mít alespoň 55–60 °C, ideálně s občasným přehřátím na 70 °C, studená by neměla přesáhnout 20 °C. Nutné je zajistit cirkulaci, vyhnout se mrtvým ramenům potrubí a pravidelně využívat všechna odběrná místa.
Součástí prevence je také chemická dezinfekce vody, zejména tam, kde nelze trvale zajistit optimální teplotní režim. Používají se přípravky na bázi chloru, oxidu chloričitého, peroxidu vodíku nebo sloučenin stříbra a mědi.
Význam má také volba materiálu – nerezová ocel a kvalitní plasty (PEX, PP) omezují vznik biofilmu, zatímco nevhodné materiály nebo spoje mohou podporovat usazování nečistot.
Metody odstraňování Legionell z rozvodů vody
Termická dezinfekce
Zvýšení teploty vody v systému na minimálně 70 °C po dobu alespoň 30 minut. Všechny větve systému musí být dostatečně prohřáty. Teplá voda by měla cirkulovat a dosáhnout minimálně 60 °C i v nejvzdálenějších bodech.
Chlorace (volný chlór)
Dávkování chlóru do systému ve vysoké koncentraci (5–10 mg/l) během tzv. šokové chlorace. Po dostatečné době kontaktu se systém důkladně propláchne. Pro trvalou dezinfekci se udržuje zbytkový chlór cca 0,2–0,5 mg/l.
Oxid chloričitý (ClO₂)
Silný oxidační dezinfekční prostředek účinný i proti biofilmu. Aplikuje se buď jako šoková dávka (např. 0,5–1 mg/l) nebo v nižších koncentracích jako dlouhodobé dávkování. Výhodou je stabilita a nižší tvorba vedlejších produktů.
Peroxid vodíku
Používá se ve stabilizované formě, často s příměsí stříbra (Ag⁺), který zvyšuje účinek. Dávkování se pohybuje v rozmezí 20–50 mg/l podle míry kontaminace. Účinný i proti biofilmu a šetrnější k materiálům než chlor.
Ionizace měď–stříbro (Cu–Ag)
Elektrolytické uvolňování iontů mědi a stříbra do vody. Tyto ionty působí dlouhodobě a pronikají do biofilmu, kde narušují strukturu buněk legionelly. Vhodné jako součást kontinuální dezinfekce.
UV dezinfekce
Použití ultrafialového záření (typicky vlnová délka 254 nm), které ničí DNA bakterií. Používá se zejména na vstupu do systému nebo u výstupních míst. Neodstraňuje biofilm a není vhodná jako jediná metoda při rozsáhlejší kontaminaci.
